Poselství spojené s výsadbou lípy velkolisté u příležitosti 100. výročí vzniku samostatného československého státu

Je nejen dobrým zvykem, ale i důležitou tradicí připomínat si historické okamžiky, které formovaly život náš či našich předků. Od jednoho z nich, vzniku samostatného československého státu, letos uplyne již sto let.

Někteří občané se domnívají, že připomínání vzniku neexistujícího státní útvaru je v dnešní době již zbytečné. My, kteří jsme se dnes v blízkosti kaple svaté Anny a kostela svatých Tří králů sešli, jsme ale přesvědčeni, že je důležité a smysluplné tento zásadní historický moment důstojně vzpomenout. Proto přistupujeme k výsadbě národního stromu, lípy velkolisté, abychom připomněli demokratické a humanistické tradice a hodnoty, z nichž Československá republika vzešla, kterými se pyšnila a na které dnes část společnosti zapomíná.

Doba a politická situace, v níž samostatný československý stát vznikal, rozhodně nebyla, podobně jako dnes, jednoduchá. Řada lidí však prokázala svou statečnost a osobní integritu a byla ochotna obětovat mnohé, často i vlastní život, pro vyšší ideály. Dnešní situace je v řadě ohledů odlišná, nemusíme vstupovat do odboje, nemusíme opouštět svou vlast. Naše malá hrdinství tak spočívají v odvaze zůstat v pravdě, odolat populismu a nebát se vystoupit z anonymity sociálních sítí. Být aktivním občanem s odpovědností vůči svým blízkým i vůči zemi, ve které žijeme. V neposlední řadě si pak být vědom své místní identity, toho, kam patříme a kde jsou naše kořeny. I proto je vhodné si při výročí vzniku republiky připomenout též pouto, které nás nejen k místnímu kraji, ale především k městu, našemu domovu váže.

I pro období posledních sta let tak platí slova paní Heleny Průškové publikovaná v knize Život na ostrově svaté Anny: „Sto let je doba, kdy žilo zhruba pět generací lidí, kteří prožívali své všední radosti i starosti. A právě každodenní život obyčejných lidí, řemeslníků, konšelů, purkmistrů, učitelů, farářů a vzájemné vztahy mezi nimi, jsou součástí dějin našeho kraje na přelomu 17. a 18. století. Třeba si trochu více uvědomíme, co pro nás znamená tento kousek země, který se do své současné podoby nějak z minulosti do dneška vyvíjel a kterému byla dána do vínku přírodní krása a půvaby. Možná, že jeden k druhému budeme citlivější a ohleduplnější, budeme-li vědět, že nás spojují životy lidí, kteří žili na stejném místě jako my. Snad si budeme více vážit bohatství mnoha generací, jež nám zde zanechaly. Je naší společnou povinností tyto hodnoty nejen ochránit, ale trvale dál zušlechťovat a nést poselství této krajiny i její duše dál do budoucnosti. Snažme se svým životem a svými činy o to, aby náš kraj měl stále přívětivou tvář, aby se i další generace našich potomků měly kam vracet a mohly s hrdostí říci: Toto je můj líbezný domov.“ 

Věříme, že uvedené myšlenky nezanechají budoucí čtenáře těchto řádků lhostejnými. Jsme přesvědčeni, že slova spravedlnost, slušnost a čest budou mít své místo i v době příští a že pravda zůstane pravdou, nikoliv lží v masce pseudopravd. Protože slovy Tomáše Garriguea Masaryka: „Nic není velké, co není pravdivé.“

V Mnichově Hradišti 28. září 2018