Dvojí investiční metr

Na sklonku ledna jsme informovali mnichovohradišťskou veřejnost o plánovaném investičním záměru výstavby VGP Parku v našem městě. Tento logistický areál o rozloze až 128 tis. m2 zastavěných a zpevněných ploch (cca 18 fotbalových hřišť) by měl vzniknout na pozemcích ve vlastnictví Římskokatolické farnosti – děkanství MH nacházejících se naproti hale Mahle mezi tradiční průmyslovou zónou Haškov a podnikatelsko-obchodní zónou přimykající se k silnici II/268.

Zdroj: www.ihned.cz

Ve zveřejněném textu jsme se pokusili férově nastínit některé záležitosti, které je třeba při odpovědném rozhodování zvažovat. Realizace tohoto záměru by totiž znamenala například významný nárůst dopravního zatížení, zhoršení ovzduší, potenciální znehodnocení pozemků ve vlastnictví města připravovaných pro bytovou výstavbu, rozsáhlý zábor orné půdy či potřebu další pracovní síly, které je už nyní v našem regionu nedostatek.

Zároveň jsme v textu požádali představitele města, kteří jsou garanty veřejného zájmu, aby v nejkratším možném čase zveřejnili veškeré existující materiály, podrobně seznámili veřejnost s připravovaným záměrem, zařadili tuto problematiku na program únorového jednání zastupitelstva města a nechali odborně zpracovat scénáře možného postupu včetně jejich právních, ekologických a ekonomických dopadů.

Reakcí na námi zveřejněný text, jehož obsah vycházel z veřejně dostupných informací, byl útok pana starosty, který nás na sociálních sítích nepřímo obvinil z nezodpovědného chování, z šíření paniky, ze snahy na sebe upozornit a získat politické body. Takováto obvinění považuji za nehorázná a musím je jednoznačně odmítnout.

Dosavadní postup v otázce VGP Parku totiž považuji z několika důvodů za problematický. Za prvé: město za všech okolností nepožaduje vyhodnocení vlivu na životní prostředí (proces EIA), které je komplexním nástrojem posuzujícím jak vlivy na obyvatelstvo a veřejné zdraví, tak vlivy na životní prostředí. Vyplývá to z vyjádření města ze dne 20. 9. 2018, ve kterém je uvedeno následující: „Záměr nepožadujeme dále posuzovat dle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, pokud bude vybudováno trvalé dopravní napojení záměru na silnici č. II/268 prostřednictvím kruhového objezdu.“ Město se tak tímto vyjádřením, které naštěstí není rozhodující ani závazné, bezdůvodně vzdává účinného nástroje umožňujícího odhalit další rizika plánované investice. Takovýto postup je dle mého názoru chybný a v rozporu s dosavadním přístupem. Například v červenci 2015 požadovalo město realizaci procesu EIA v souvislosti s plánovaným vznikem vodního vleku ve Veselé. Nechám na čtenáři, aby posoudil, který z investičních záměrů více ohrožuje životní prostředí a kvalitu života místních občanů.

Za druhé: investiční záměr VGP Parku nebyl dle veřejně dostupných informací nikdy oficiálně projednán radou či zastupitelstvem města, respektive nebyl zařazen jako samostatný bod na program jednání, přičemž ani jeden z orgánů k němu nepřijal jakékoliv usnesení. To opět kontrastuje s případem vodního vleku ve Veselé, kdy rada města přijala usnesení, ve kterém trvala na realizaci procesu EIA a doporučovala se zaměřit na vybrané problematické aspekty záměru. Nabízí se proto otázka, jaké jsou důvody tohoto dvojího metru?

Za třetí: navzdory mnohaměsíčnímu vyjednávání mezi vedením města a investorem nebyly radě ani zastupitelstvu předloženy žádné oficiální zprávy o uskutečněných jednáních. Vedení města si ani těmito orgány nenechalo posvětit jakýkoliv vyjednávací mandát či mantinely, ve kterých se má pohybovat. První oficiální informaci o tomto investičním záměru jsme tak jako zastupitelé obdrželi až na pracovním jednání dne 8. 1. 2019. Má snad takto vypadat často skloňovaná transparentnost a otevřenost?

Jsem si plně vědom toho, že problematika VGP Parku je velmi složitá a vedení města se nachází v nelehké situaci. Před osočováním opozičních zastupitelů, kteří se podle svého nejlepší vědomí a svědomí snaží hájit veřejný zájem, je třeba si zamést před vlastním prahem a přiznat si, že dosavadní postup, byť vedený s maximálním úsilím a dobrými úmysly, nebyl optimální a neodpovídal závažnosti a potenciálním rizikům investičního záměru.

Tento záměr totiž neovlivní náš život jen na několik příštích měsíců či let, nýbrž na několik příštích desetiletí. Měli bychom si proto znovu ujasnit, jaké město skutečně chceme a co pro to jsme připraveni společně udělat. Nyní můžeme jasně ukázat, že budoucnost našeho města spatřujeme v udržitelném rozvoji umožňujícím kvalitní život, nikoliv ve výstavbě rozsáhlých logistických areálů. Je proto nezbytné okamžitě zveřejnit veškeré existující informace, zahájit podrobnou veřejnou diskusi a zvážit použití všech existujících legálních prostředků k ochraně životního prostředí a kvality života občanů.